Antonín Huvar

Zetel, Lukáš Rieger

"„Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně.“ "


režie – Zetel
daramaturgie – Lukáš Rieger
hudba – Dano Junas
scéna – Pavel Nesvadba a kol.
světelný design – Bob Racek
dramaturgická spolupráce – Michal Isteník



osoby a obsazení:
Antonín Huvar – Lukáš Rieger
bachař Čeněk Petelík – Pavel Novák
bachař Václav Ladman – Pavel Novák
františkán Tomáš Koseček – Pavel Novák
kapitán Josef Bryks – Pavel Novák
podporučík StB Málek – Pavel Novák
spolužák Standa – Pavel Novák
hornický předák – Pavel Novák
generál Heliodor Píka – Jan Kruba
bachař František Šafarčík – Jan Kruba
poslanec Stanislav Broj – Jan Kruba
Marek Eben – Jan Kruba
předseda Národního výboru – Jan Kruba
spolužák Milan -Jan Kruba


Premiéra 25.2. 2011 v BURANTEATRu na Stadionu.

Představení trvá 75 min. Nemá přestávku.


V inscenaci jsou použity autentické nahrávky P. Antonína Huvara z cyklu Příběhů 20. století, prokurátora Čížka a verše Jana Zahradníčka.

Inspirováno Příběhy 20. Století, společného projektu Českého rozhlasu a PostBellum.

Inscenace je věnována památce Antonína Huvara a nespravedlivě stíhaných věřících.

Mons. ThDr. ANTONÍN HUVAR, Fam. OT

Narozen 23.7.1922 v Al­brechtičkách u Nového Jičína. Bohoslovecká studia ve Vidnavě, končí 1947 v Olomouci. 26.9. 1948 zatčen a odsouzen na 10 let. Celkem prošel třinácti kriminály a převýchovnými tábory (např. Uherské Hradiště, Bory, Libkovice, Jiřetín, Mírov, Mladá Boleslav, Kartouzy, Rtyně v Podkrkonoší, Svatobořice). Po návratu pracoval 9 let ve státním rybářství a 6 let v duchovní službě, poté, zbaven státního souhlasu, na Dopravních stavbách v Olomouci a 6 let ve velkomlýně v Jeseníku nad Odrou. Celé toto období bylo poznamenáno usilovnou činností s mládeží, neustále i v rizikových úsecích. Po roce 1989 přednášel na CMTF UP pedagogiku a katechetiku. Hlavním tónem jeho působení je radostná akce vnější i vnitřní. Byl ostrým odpůrcem minulého režimu, což se to projevovalo v nespočetných přednáškách a v publikacích na všech úrovních. Je autorem mnoha odborných knih zabývajících se problematikou výchovy mládeže (např. Vliv prostředí na utváření osobností, Přirozená výchova k vůdcovství, Synci, Dívčiny). Stal se papežským prelátem, familiářem Řádu německých rytířů, vzdělavatelem orelské župy v Olomouci, prezidentem Mezinárodního sdružení politických vězňů se sídlem v Curychu a nositelem řádu T.G.M.

V letech 1948–1954 fungovalo v ČSR přes 420 věznic a pracovních táborů. Z politických důvodů bylo v letech 1948–1960 uvězněno více než 250 000 lidí. I po amnestii v roce 1960 zůstávaly za zdmi a dráty stovky až tisíce takto odsouzených. Podle odhadů historiků zahynulo od února 1948 do listopadu 1960 ve výkonu trestu 1 200 až 4 000 osob. Přesný počet nelze určit.

Roku 1950 obdržel generální tajemník KSČ Rudolf Slánský hlášení: „V souvislosti s protistátním centrem proběhlo v krajích 35 dílčích procesů. Státní prokuratura žalovala celkem 639 osob, státní soud vynesl 10 rozsudků smrti, 48 trestů těžkého žaláře a doživotí a další tresty na svobodě v celkové výměře 7 850 let…“

Celkově skončilo do července 1962 na popravištích 242 osob.

Po druhé světové válce se v Československu hlásilo ke katolické církvi asi 9 000 000 lidí.

„… je třeba odpoutat katolickou církev od Vatikánu… Je nutné církev neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloučila režimu…“ (Klement Gottwald, červen 1948)

„Řeholníci a řeholnice strávili od jara 1950 do jara 1968 ve věznicích a internacích dohromady 42 763 let…“ (Václav Vaško – historik, spisovatel a politický vězeň)

Do konce roku 1945 bylo do SSSR exportováno 30 838 kg uranu.

Koncem roku 1950 bylo jen na Jáchymovsku a Hornoslavkovsku 8 500 odsouzených.


Úryvky z kritik
Buranteatr jeho prostřednictvím nejen uctil památku všech nespravedlivě stíhaných věřících, jak uvádí v textu k inscenaci, ale především – už samotnou dramaturgickou volbou – dosti radikálně vyjádřil vlastní mravní postoj. Celkovému vyznění úsporně a minuciózně připravené inscenace, režírované autorem textu, napomohl plně soustředěný výkon Lukáše Riegra v titulní roli, který jako autor námětu a dramaturg inscenace představil Huvarův osud jako věc svého srdce.
Jana Cindlerová, DISK

Především bezchybně provedená technika herectví u těchto krutých výjevů dokazuje, že má Buranteatr velmi kvalitní herce.
Tereza Harmatová, Divá Báze

Představení dokázalo diváka zaujmout. Jistá prostota zpracování a snaha autorů držet se skutečnosti nechala vyniknout příběhu, který mluví sám za sebe, aniž by musel být zveličován divadelními kalkuly. Možná by se někomu mohlo zdát, že násilí bylo v těch několika desítkách minut až příliš mnoho. Ale věřím, že nebylo zveličované. Jen přiměřeně zachytilo ne bezvýznamnou část naší národní historie. Ačkoli ze samé podstaty věci nemám ráda filmové krváky, trillery ani horory, za tohle představení jsem byla vděčná.
Lenka Kolaříková, blog.idnes.cz


foto: Pavel Nesvadba