Skleněný zvěřinec

Tennessee Williams

„ … jak se dostat ze zatlučené rakve a nevyrvat ani jeden hřebík?!“


režie – Adam Doležal
dramaturgie – Jan Šotkovský
překlad – Gabriela Sochnová
scéna a kostýmy – Kateřina Baranowska


osoby a obsazení:

Amanda Wingfieldová – Ivana Plíhalová
Laura Wingfieldová – Kateřina Dostalová nebo Veronika Senciová
Tom Wingfield – Michal Isteník
Jim O'Connor – Jaroslav Matějka


Premiéra 8.6. 2009 v BURANTEATRu na Joštově

Představení trvá 110 min. Nemá přestávku.


Tom Wingfield má problém. Cítí se být básníkem, jenomže tráví dny jakožto nevalně placený skladník. Navíc je stále na pokraji vyhazovu, neboť v práci hledá hlavně způsob, jak se někde ulít a napsal tam pár básní. A v 1+1 s hype­raktivní matkou soustředění také moc není. Že by stačilo koupit auto, nalít do něj benzín a rozletět se svobodně do světa? To ovšem člověk nesmí být jediným živitelem nezaměstnané matky a sestry (neboť otec rodinu už dávno opustil). Řešení této situace je pak skoro stejně složité jako úkol dostat se ze zatlučené rakve a nevyrvat ani jeden hřebík. Ledaže by se podařilo plachou a zakomplexovanou sestru Lauru provdat! Ale za koho, když mezi lidi prakticky odmítá chodit a stále s ní o svém bývalém spolužákovi ze střední školy… Hořká komedie Tennesseeho Williamse o jedněch bizarních námluvách, třech osamělých postelích v malém bytě, zvířátcích ze skla a touze odejít se vrací na brněnská jeviště po třiceti letech. A BURANTEATR se po pěti letech od své zajhajující premiéry, Tramvaje do stnice Touha, vrací k Tennesseemu Williamsovi. Protože v něm vidí spřízněného autora, který pod mírným a odstranitelným nánosem sentimentální lyriky přesně demaskuje iluze, které lidé mají o světech i o sobě. Iluze smutné i směšné. Iluze, které jim na druhou stranu pomáhají přežít. Pokud se někdo ovšem nerozhodne vyrazit víko rakve za každou cenu…


Úryvky z kritik
Williams přitom svým postavám nenabízí žádné světélko ulehčení či naděje; což platí i pro inscenaci BURANTEATRu, navzdory tomu, že hru zbavuje lehce melodramatického tónu a celkově ji posunuje k divácky atraktivnější tragikomedii. Cílem režiséra Adama Doležala není radikální, překvapivá interpretace, ale snaha – v nejlepší tradici „britské důvěry v autora – vytěžit maximum z přirozeného čtení textu. Hvězdou večera je Ivana Plíhalová v roli matky, zkamenělé v iluzorním světě svého údajně skvělého jižanského mládí;nulová sebereflexe, citové vyděračství a neschopnost chovat se adekvátně době i situaci je nejen směšná a nevýslovně trapná, ale především beznadějně neprůstřelná. Což Plíhalová rozehrává s intenzitou, díky níž si nejste jisti, zda se máte smát nebo klopit oči studem. Sympaticky samozřejmé herectví však předvádějí všichni čtyři zúčastnění.(…) Závěrem snad ještě jedno konstatování, tentokrát už opravdu hodnotící: BURANTEATR si na starém dobrém činoherním poli počíná nejen cílevědomě, ale vzdor formální neokázalosti také velmi přesvědčivě. Je to obtížnější, než by se mohlo na pohled zdát – „tradiční“ činoherní klišé jsou mnohem okoukanější a tudíž odhalitelnější než klišé „progresivní“, z nichž se stereotypy teprve stávají.
Vladimír Mikulka, Divadelní noviny

Skleněný zvěřinec Tennesseho Williamse se na jevištích objevuje vytrvale. Jdenom dvě inscenace z poslední doby se ale vryjí do paměti. Tou nejnovější je nastudování Adama Doležala, v zádech s dramaturgem Janem Šotkovským a odvážným překladem Gabriely Sochnové v brněnském Buranteatru (…) Jako jediná dokáže konkurovat nezapomenutelné hvězdné inscenaci ostravského Divadla Petra Bezruče s Lucií Žáčkovou a Richardem Krajčem. (…) Nedávní absolventi JAMU, tedy pochopitelně s výjimkou matky Amandy Wingfieldové, kterou hraje olomoucká herečka Ivana Plíhalová, vstoupili do konkurence dnešních stálic pražské Zlaté kapličky nikoli jenom se ctí, jak se říkává. Oni je v jistém smyslu i překonávají.
J. P. Kříž, Právo


foto: Pavel Nesvadba