Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Sabina Jurajovič BuranTeatr

Něžná/pohybové sólo pro dva

„Muž a žena. Dvě těla. V pohybu. V souladu i kontrastu. Splývající i odpuzující, jako otáčející se magnety. Chvíli jsou dva a chvíli jeden. Vetšinou mlčí, občas zašeptají. Výkřik. Světlo. Tma. Jeden. Dva. Teď. Pohybová inscenace na motivy povídky Něžná od F. M. Dostojevského.“

realizační tým:

Režie – Juraj Augustín
Dramaturgie – Sabina Machačová
Překlad – Emanuel Frynta
Scénář – Sabina Machačová
Scéna – Juraj Augustín
Kostýmy – Hynek Petrželka
Hudba – Ondrej Kalužák
Světla – Tomáš Tušer
Projekce – Simona Vaškovičová, Tomáš Tušer
Asistent režie – Pavel Stříž
Produkce – Jana Fišerová
Grafika – Simona Vaškovičová
Foto plakátu – Pavel Nesvadba
Výroba – Martin Martin

osoby a obsazení:

Alžbeta Vaculčiaková
David Tchelidze

Premiéra 14. ledna 2017 v BURANTEATRu.

Představení trvá 80 minut. Nemá přestávku.


Divadelní groteska na motivy novely Něžná od F. M. Dostojevského je další z řady pohybových inscenací BuranTeatru.

„Mlčky jsme šli tam a mlčky zpátky. Proč, proč jen jsme si od samého začátku umínili mlčet? Na počátku sice nebylo hádek, ale mlčení už ano. Pamatuji se, že na mě tehdy pořád hleděla jaksi úkradkem; jak jsem to zpozoroval, mlčel jsem ještě důsledněji. Je pravda, že mlčení jsem zavedl já, ne ona. Jednou nebo dvakrát vzplála, vrhla se ke mně, chtěla mě objímat. Protože to ale byla vzplanutí chorobná, hysterická, kdežto mně bylo třeba štěstí trvalého, spojeného s její úctou, přijal jsem to chladně. A měl jsem pravdu, nazítří po takovémto vzplanutí byla vždycky hádka.“

„Představte si muže, jemuž doma na stole leží žena, která před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna. Je zcela zmaten a nedokáže udržet myšlenky pohromadě. Chodí po bytě a snaží se pochopit smysl toho, co se stalo, chce se soustředit. Přitom je to ale nenapravitelný hypochondr toho druhu, co se utíká k samomluvě. Tak mluví sám se sebou, vypráví, co se stalo, a chce si to ujasnit. Přes zdánlivou důslednost si během vyprávění několikrát odporuje, i v logice, i v citech. Ospravedlňuje se, všechnu vinu svádí na ni a zabíhá do vedlejších podrobností: je v tom zatvrzelost mysli a srdce i hluboký cit. Pozvolna si skutečně celý případ ujasňuje a daří se mu soustředit. Řetěz vybavovaných vzpomínek jej nakonec nevyhnutelně přivádí k pravdě a pravda nevyhnutelně zušlechťuje jeho mysl i srdce. Pravda před nešťastníkem vyvstává alespoň jemu samému v dost jasných a určitých obrysech.“
Tak zní úvod novely Něžná s podtitulem Fantastická povídka, kterou F. M. Dostojevskij sepsal v roce 1876.



„Ó bytí, přírodo! Sami jsou lidé na zemi – to je hrůza! Žije člověk v poli? - volá ruský bohatýr. I já nebohatýr volám a nikdo se neozývá. Slunce prý dává světu život. Ale podívejte se na slunce, až vyjde, není samo mrtvé? Všechno je mrtvé a všude jsou mrtvoly. Jenom lidé a kolem dokola mlčení – to je země!“