Malé divadlo Kjógenu

Lahodný jed, Papouškování, Hlemýžď

„Malé divadlo kjógenu bylo založeno roku 2001, od roku 2005 funguje jako profesionální soubor bez stálé scény. Divadlo vzniklo z podnětu českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího a kjótského mistra tradiční školy Ókura Šigejamy Šimeho. Jde o jediný evropský soubor, který se stabilně věnuje studiu, realizaci a uvádění japonských frašek kjógen ve svém rodném jazyce. “


Papouškování (Kučimane)

Papouškování je klasickou komedií žánru kjógen a její vznik je odhadován zhruba do první poloviny 16. století; autor je zde, jako u většiny kjógenů, neznámý. Pán - samuraj - dostane soudek prvotřídního saké a pošle sluhu Tarókadžu, aby mu k pití přivedl společnost. Sluha však díky své neznalosti poměrů ve městě přivede proslulého výtržníka. Pán v obavě, aby návštěvu náhodou ve svém domě nerozhněval, přikáže přihlouplému, ale velice horlivému sluhovi, aby dělal přesně, co mu řekne a komická peripetie je na světě. Hra spadá do třídy nejlehčích kjógenů hiramono, ale její rychlý děj skýtá mnoho příležitostí pro nácvik precizního načasování a přesného nasazování gest.
Překlad z pracovní verze Ondřeje Hýbla kolektivně MDK, nastudováno během dvoutýdenního workshopu, který v červnu 2004 vedl v Praze Šigejama Šime.

Hlemýžď (Kagjú)

Pán posílá sluhu hledat hlemýždě, neboť se doslechl o jejich údajných léčivých účincích. Sluha však neoplývá přílišnou inteligencí a hlemýždě navíc nikdy neviděl. Když tedy najde v křoví spát příslušníka horské asketické školy mnichů jamabuši, který má na zádech rituální ulitu, na hlavě černou čapku a část liturgického roucha, snaží se ho přesvědčit k cestě do pánova domu...

Hra patří k náročnějším v repertoáru, zejména díky tanečním částem a vysokým požadavkům na timing. Proto je i japonskými profesionály řazena mezi hry vysoké obtížnosti.
Překlad Ondřej Hýbl, úprava kolektivně MDK. Nastudování Ondřej Hýbl.


Malé divadlo Kjógenu