Friedrich Dürrenmatt

Komplic

„Všichni jsme zatažený do všeho. Myslím, že by mi padly jeho boty.“

realizační tým:

režie – Jiří Š. Hájek
dramaturgie – Lukáš Rieger
kostýmy – Radka Vyplašilová

osoby a obsazení:

Doc – Michal Isteník
Boss – Zetel
Cop – Jaroslav Matějka
Jack – Igor Ondříček
Ann – Kateřina Veselá
Bill – Pavel Riedl
Jim – Adam Doležal
Sam – Tomáš Kadlec

Premiéra 10. května 2010 v BURANTEATRu.

Derniéra 10. prosince 2010 v BURANTEATRu (5 repríz).


„Pro některé je konzervativcem, pro jiné západní kritiky málem komunistou, je nazýván velkým moralistou našeho věku, jindy také cynickým posměváčkem, jemuž není nic svaté, a on sám často svými poznámkami a glosami těmto různícím se interpretacím nahrává.“ (Kosek, Josef. „Doslov“. In Friedrich Dürrenmatt 5 her. SNKLaU: Praha, 1964. s.397)

„Komedie udržuje diváka v určité vzdálenosti (stejně jako Brechtovo epické divadlo). Scéna je scéna, a ne les nebo salon či vřesoviště. Divadlo je hra ze současnosti, koná se tady a teď, a ne v minulosti nebo někde jinde. Groteskní přehánění, které zachází až do drsné komiky, do hrůznosti, monstróznosti, ďábelskosti a absurdity, slouží k tomu, abychom si uvědomili pravou povahu světa a lidí, slouží také ke kritice sociálních poměrů.“ (Goertz, Heinrich. Dürrenmatt. Votobia: Olomouc, 1997. s. 77.)

Na první pohled klasický žánrový příběh o gangsterech se v Dürrenmattově podání stává abstraktním modelem zachycujícím svět jako společenský mechanizmus, v němž již není možné zaujímat morálně přijatelné postoje. Činí nás tak svědky jakési fatální apokalypsy bez naděje a spásného řešení. Jediné, čeho ještě účinkující osoby mohou dosáhnout, je uvědomění si svého nezměnitelného stavu. Již od počátku je vše rozhodnuto: osudy uzavřeny, zápletka zadrhnuta. Lze o tom pouze podávat svědectví. A tak se každá postava ze svého úhlu pohledu pokouší vyprávět příběh, který ji stejně neobhájí. V takové černé komedii se groteskní strnulost typů stává strnulostí postojů a důvodem k smíchu je vlastně celý svět.

„Vím, že moje poslední hra je velkým neúspěchem, a je mi to naprosto lhostejné.“ (Dürrenmatt, Friedrich. Gespräch mit Heinz Ludwig Arnold. Zurüch 1976. s. 42n.)

Aktuálnost této hříčce z roku 1971 dává především korupčnost prostředí, jejímž odhalením celý příběh dramaticky vrcholí. A potom také určitá analogie s lety „naší normalizace“, pro niž je typické rezignování morální odpovědnosti jedince tváří v tvář všude přítomnému systému. U nás se tehdy jednalo o područenství komunizmu (viz dnes tak často připomínané seznamy různých agentů a „spolupracovníků“), kdežto na „západě“ šlo spíše o onu „dürrenmattovskou“ korupci. Dnes se jedná především o politický pat vzájemně provázaných klientelistických klik, pokles důvěry v demokracii a historicky prožitou impotenci extrémních řešení. Avšak proč tyto komunálně satirické analogie zdůrazňovat v době, kdy lze stejně říci úplně všechno?! Dürrenmatt proměnil žánrovou gangsterku v makábrické podobenství, jež má obsahově i formálně mnohem větší platnost…