Barbora Vaculová

Žumpa

„Taková sračka… a přece se v ní zrcadlej hvězdy…“

realizační tým:

režie – Roman Groszmann
dramaturgie – Jan Bolívar Pohořelický
scéna a kostýmy – Sylva Marková
světla – Šimon Kočí

osoby a obsazení:

Karel – Jiří Š. Hájek
Eva – Jiří Š. Hájek
Hodina – Jaroslav Matějka nebo Petr Jarčevský
Komorous – Michal Isteník
Žumpa – Petr Jarčevský nebo Jaroslav Matějka
Gretl – Ilona Š. Hájková nebo Anežka Kubátová
Hynek – Jan Bolívar Pohořelický

Taková, taková noc

černá a černá

i bílá

Taková, taková noc

a tvoje milá

Živá i mrtvá byla

Byla i nebyla

a dávno není…

 

 

Léto 1945. Divoký odsun Němců z Československa. Pošlapání lidské důstojnosti. Týrání. Vraždy. A potom padesát dlouhých let ticha v nesvobodě.

Z propadliště dějin se nad naší národní minulostí začínají nořit stíny bezpráví. Bezpráví páchaného ve jménu ideologie, avšak s mnohem hmatatelnějšími, konkrétními příčinami. Neopětovaná láska, přechází v zarytou nenávist. „Zradila…podvedla mě… a zrovna s ním…děvka jedna německá… A to jsem jí tak miloval…“, vzpomíná nad kejdovou jímkou o šedesát let později důchodce Hodina.

Z žumpy se vznáší zápach zločinů. Dráždí i smysly těch, kterých se události časů dávno minulých nikterak netýkají, Karla a Evy, milenců, kteří si během vlahé srpnové noci užívají radostí života v polorozpadlém seníku. Dají se dávné křivdy odčinit?

Bublající močůvka v sobě možná skrývá odpověď. „Taková sračka… hnusná a tmavá a hustý to je jak dehet… a přece se v ní zrcadlej hvězdy…

Určitě je bezedná, určitě jo…“

Hra, kterou napsala na přelomu let 2004/2005 tehdejší studentka třetího ročníku divadelní dramaturgie DIFA JAMU Barbora Vaculová, se snaží popsat nálady dnešní mladé generace ve vztahu k problematickému tématu odsunu Němců z poválečného Československa. Před bizarní kulisou zchátralého JZD znovu ožívá šedesát let starý příběh lásky, lidské malosti a nenávisti.